Měníme název spolku!
Už nejsme UCHO, z.s., ale Berkana - centrum respektu, z.s.
Jsou změny, které přijdou jako blesk z čistého nebe. A pak jsou takové, které se nenápadně usazují v běžných dnech, mezi kávou, která už vystydla... Ta naše změna patří do té druhé kategorie. Nezačala jedním náhlým rozhodnutím. Spíš drobným neklidem, který se vracel. Pocitem, že jsme se posunuly – a že to, jak se jmenujeme, s tím posunem úplně nesouzní.
Když jsme v roce 2022 držely v ruce registraci nové sociální služby, byla v tom úleva, trochu nevěřícné pokyvování hlavou "my to zvládly" a taky něco jako tiché "tak jo, jdem do toho znovu". Ne proto, že bychom zapomněly, co bylo předtím. Naopak. Všechno, co jsme zažily – dobré i těžké – si neseme s sebou. Jen jsme to najednou viděly jinak. S větší pokorou, respektem, ale i jistotou, že některé věci už dělat nechceme tak jako dřív. A některé naopak víme, že chceme držet za každou cenu.
A v téhle fázi už nás doprovázel název Berkana. Ano, naše sociální služba dostala jméno Berkana SAS. Ne jako marketingový nápad, ale jako slovo, které si nás našlo. Prostě nám sedělo. Starogermánský symbol, runa, která znamená růst, obnovu, nový začátek a symbolizuje ženskou energii, mateřství, rodinu a děti. V překladu je to bříza, strom, který se zazelená, i když zima byla dlouhá. Trochu klišé? Možná. Ale když si tím projdete, zjistíte, že některá klišé existují proto, že jsou pravdivá.
Fungovaly jsme dál jako spolek UCHO se službou Berkana SAS, pracovaly, řešily běžné i méně běžné situace, sháněly peníze, vysvětlovaly, obhajovaly, doprovázely. Znáte to. Život organizace, která dělá něco, co dává smysl, ale úplně nezapadá do jednoduchých kolonek.
Jenže ten pocit se vracel. Při představování, při podpisu mailu, při každém "spolek UCHO, sociální služba Berkana SAS, dobrý den". Nebylo to špatně. Jen už to nebylo úplně přesné.
A tak jsme si jednou, možná trochu opatrně, položily otázku: "UCHO, jsme to ještě my?" A odpověď přišla spíš jako tiché kývnutí. Ne. Už ne tak docela.
To neznamená, že bychom UCHO zatratily. Naopak. Naučilo nás padat i vstávat, hledat cesty tam, kde nebyly. Ale právě proto jsme věděly, že když jsme se posunuly, mělo by to být vidět i navenek. Ne kvůli světu. Kvůli nám.
Pak už to byl takový ten klasický proces, který vypadá zvenku jednoduše a zevnitř jako nekonečný seriál: návrhy, verze, úpravy, "ještě tohle změnit", "a co když…", "tohle už fakt pošleme"? Papíry, formuláře, komunikace s úřady, věci, které nikoho nebaví, ale někdo je prostě udělat musí. A mezi tím občas i momenty, kdy si člověk řekne: "Nebylo by jednodušší to nechat být?"
Možná bylo.
Ale nebyly bychom to my.
A tak jsme do toho šly.
Dnes jsme Berkana – centrum respektu, z. s.
Název, který v sobě nese všechno, co je pro nás důležité, aniž bychom to musely dlouze vysvětlovat. Růst, který není samozřejmost. Obnovu, která něco stojí. A respekt, bez kterého to celé nedává smysl.
Respekt k našim dětem, které si hledají vlastní způsob, jak být ve světě. Respekt k rodičům, kteří ten svět někdy musí překládat. Respekt k tomu, že ne všechno jde rychle, jednoduše a podle plánu.
Není to příběh o změně názvu. Je to spíš příběh o tom, že jsme si dovolily přiznat, že jsme jinde, než jsme byly. A že je v pořádku to pojmenovat.
A taky o tom, že i když se změní jméno, některé věci zůstávají. Možná nejsou vidět na první pohled. Nejsou v názvu ani v logu. Ale jsou v tom, jak pracujeme, jak přemýšlíme, jak se díváme na děti a jejich rodiny. 💚
Děkujeme za Vaši důvěru a podporu
Lenka a Maruška 💚
9. 4. 2026